Zateplení fasád objektů technologické postupy

Nejčastější chyby při zateplení fasád

20.11.2007
Energie
Vytápění, zateplení

Nejčastější chyby při zateplování fasád

 

Při zateplování objektů se v praxi často setkáváme s technologickou nekázní, která má zásadní vliv na výslednou jakost, životnost, údržbu, a tím také na návratnost investic.

Proto je důležité při zlepšování tepelně technických vlastností obvodových plášťů respektovat technické a technologické požadavky.

Od dubna 2005 platí ČSN 732901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS), která zahrnuje jak fázi přípravy, tak také podrobně popisuje jednotlivé technologické etapy montáže.

Podklad pod zateplovací systém

Ověření vlastností podkladu, na který má být zateplovací systém osazen, má rozhodující vliv na dlouhodobou spolehlivost ETICS. V praxi je však tato zásada velmi podceňována. Přitom montáž zateplovacího systému na nesoudržný podklad znamená nemalé riziko odtržení celého souvrství včetně nesoudržné vrstvy původního povrchu, nedostatečná pevnost podkladu přináší nebezpečí vytržených hmoždinek. Norma ČSN 732901 klade značný důraz na přípravu podkladu a doporučuje i konkrétní opatření pro nápravu nevhodného stavu.

V praxi je kdykoliv použitelná jednoduchá metoda pro ověření přídržnosti lepicí malty, spočívající v nalepení několika zkušebních terčů z polystyrenu na zateplovaný povrch. Po několika dnech se mají zkusit tyto terče ručně odtrhnout. Pokud nastane destrukce v polystyrenu, lze od podkladu očekávat dostatečnou soudržnost. Pro vyzkoušení hmoždinek je zase možné provést výtažné zkoušky, to již ale vyžaduje příslušné vybavení pro odečtení výtažné síly. V dnešní době někteří prodejci kotevní techniky nabízejí tyto zkoušky v rámci servisu, takže není důvod je neprovádět. Bohužel lze konstatovat, že na velké většině staveb se nic takového neděje a tento stav rozhodně nepřispívá k dobru věci.

Zakládací lišta zateplovacího systému

Použití zakládací lišty není nezbytné, nicméně když už se aplikuje, tak musí být její montáž pečlivá. Velmi často je montována bez spojek zajišťujících přímé napojení a spolupůsobení jednotlivých lišt, což samo o sobě obvykle nevede k pozdějším poruchám. Podobně je tomu v oblasti styku dvou zakládacích lišt na nároží, kdy je způsob napojení téměř vždy spíše jakousi lidovou tvořivostí (obr. 01) než systémovým řešením. I zde nelze mluvit o zásadní vadě, ve většině případů jde o závadu spíše estetickou. Zakládací lišta je nicméně důležitou součástí systému a musí být chráněna před poškozením během montáže ETICS, neboť její zdeformování (obr. 02) již může vést k pozdějším poruchám. Zdeformovaná lišta se po osazení desek izolantu vyměňuje obtížně, takže montážníci ji raději násilím srovnají, podepřou a pokračují s omítáním. Po dokončení základní vrstvy podpěru odstraní, lištu v patřičné poloze fixuje pouze vyztužená stěrka bránící jejímu návratu do zdeformované polohy, přičemž do zakládací lišty bylo tímto způsobem vneseno jakési předpětí, které se v budoucnu může projevit trhlinou.

Montáž izolantu

Způsob osazování desek tepelné izolace má rozhodující vliv na výslednou jakost prací. Přestože příslušné technologické postupy jsou v našich podmínkách již dlouho dobře propracovány výrobci zateplovacích systémů, stále dochází k zásadním chybám, na které zde chceme upozornit.

Hrubou chybou je lepení izolantů pouze na maltové terče rozmístěné v ploše desky. Pokud není malta důsledně nanášena po celém obvodu desky, je téměř jisté prokreslení hran všech desek přes celé omítkové souvrství. Rovněž tak je zásadní chybou ponechat volné spáry mezi jednotlivými deskami izolantu, což nacházíme takřka na každé stavbě. Obr. 03 zachycuje nevyplněné spáry desek, kdy zákonitě musí dojít k prokreslení všech spár i přes omítku v důsledku tepelných mostů ve spárách desek, kterými v zimním období volně prochází teplý vnitřní vzduch až pod povrch omítky. Spáry mezi deskami musí být vyplněny tepelným izolantem a ne lepicí maltou, protože tak vznikají zase tepelné mosty. Další obvyklou závadou viditelnou rovněž na obr. 03 je nerespektování pravidla, že hrana desky izolantu musí být vždy minimálně 100 mm od koutů oken.

Kotvení hmožděnkami

zatepleni-fasád-zatepleni-objektu-kotvení

Kotvení hmoždinek – zapuštění frézováním do vaty

zatepleni-fasád-zatepleni-objektu-zátka

Kotvení hmoždinek – zapuštění frézováním do polystyrenu

Použití hmoždinek obecně zvyšuje spolehlivost zateplovacího systému, je však nutné kotvení provádět bezchybně. Stále se opakující závadou je nedodržení kotevního plánu, včetně nerespektování zvýšeného počtu kotevních prvků jako důsledek vyššího namáhání na nárožích a pod atikami. Hmoždinky často nebývají osazovány kolmo k podkladu (obr. 04), mnohdy mají deformovaný nebo prasklý talířek, případně je hmoždinka celkově zapuštěná příliš hluboko do izolantu (obr. 05), kotevní trny nejsou plně doraženy (obr. 06). Pokud je pod talířkem dutina (obr. 09), dochází zde k volnému průchodu teplého vzduchu až pod tenkovrstvou omítku s důsledky prokreslení hmoždinek (obr. 07). Někdy je možné zaznamenat snahu o kamufláž fakticky neprovedeného kotvení (obr. 08).

Osazení rohových lišt

Před natahováním základní vrstvy je nutné osadit rohové profily a zesilující vyztužení. Přestože v současnosti už všichni vědí, že kolem rohů výplní otvorů musí být diagonální vyztužení, lidský faktor opět selhává. Důsledky opomenutí se vždy projeví šikmými trhlinami (obr. 10). Osazování rohových profilů musí probíhat do nanesené vrstvy stěrkovacího tmelu, mezi vlastní rohovou lištou a izolantem nesmí vzniknout dutina (obr. 11).

Základní vrstva zateplovacího systému

Základní vrstvu tvoří stěrka s výztužnou sítí. Tato vrstva má zcela zásadní význam pro konečnou mechanickou odolnost zateplovacího systému a její provedení přímo ovlivňuje dlouhodobou spolehlivost ETICS. Nejzávažnější závadou jsou chybějící nebo nedostatečné přesahy jednotlivých pruhů výztužné síťoviny, což se záhy projeví vznikem množství trhlin (obr.12). Rovněž u zakládací lišty byla zaznamenána častá nekázeň, kdy výztužná síť nebyla důsledně přetažena přes hranu lišty, což se opět projeví trhlinami (obr. 13).

Tenkovrstvá omítka

Pokud byly veškeré podkladní vrstvy provedeny v náležité kvalitě, pak finální tenkovrstvá omítka by měla znamenat pouze dokončení prací na ETICS s hrozbou jen estetických závad v důsledku nezvládnutého strukturování nebo napojování. Jisté je, že každá závada je dobře viditelná a prakticky ji není možné lokálně opravit, aniž by to nebylo patrné. Ale i v této oblasti dochází k poruchám, na které je třeba upozornit, neboť jim jde účinně předcházet. Nejdůležitější je volba typu samotné omítky. V minulosti docházelo k poruchám, protože nebyly použity systémové omítky, přímo určené a certifikované jako finální povrchová úprava pro zateplovací systémy. Důsledek použití běžného štuku na základní vrstvu ETICS je vidět na obr. 14. Za velmi vážnou závadu s možnými zdravotními riziky je však třeba považovat výskyt plísní na zateplených průčelích (obr. 15), což do značné míry závisí na typu použité omítkoviny. Výskyt plísní je v poslední době velmi masivní a nijak zvlášť se to obecně neřeší. Přitom z napadených ploch se šíří spory plísní a napadají další vhodné plochy. Důsledkem jsou zcela zamořené lokality, kde je třeba obzvlášť pečlivě zvažovat poměr ceny a kvality omítek. Seriózní výrobci běžně dávkují do svých omítek fungicidní přísady, které mají určitou trvanlivost, je však nutné počítat s jistou údržbou, jejíž zanedbání může podpořit výskyt plísní v budoucnu.

AUTOR: Ing. Mgr. Jiří Šlanhof, Ph.D.
VUT v Brně, Fakulta stavební

Ústav technologie, mechanizace a řízení staveb

Četnost výskytu poruch na sledovaných objektech

Popis poruchy nebo závady Četnost výskytu [%]

Chybějící spojky zakládacích lišt 33

Nerovnoměrné zašednutí – předpokládaný výskyt plísní 38

Díry způsobené ptáky 29

Viditelný klad desek 25

Viditelné hmoždinky 4

Odlupující se omítka 4

Trhliny 29

Mechanické poškození v dosahu ze země 21

Trhlina u zakládací lišty 17

Necitlivé provedení pracovních spár 13

nepodceňovat přípravnou fázi

Podle ustanovení § 2 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění (dále stavební zákon), je zateplení chápáno jako změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby – tj. stavební úprava, což je zde výslovně uvedeno.

Zateplení stavby buď nevyžaduje z hlediska stavebního zákona žádné rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu (splňuje-li ustanovení § 103 odst.1 písm. h) stavebního zákona), nebo v případě, že by mohlo dojít k negativnímu ovlivnění požární bezpečnosti stavby či se měnil vzhled stavby, tj. nebylo by splněno ustanovení § 103, odst. 1 písm. h) stavebního zákona, vyžadovalo by stavební povolení nebo ohlášení.

U staveb pro bydlení a rekreaci do 150 m2 zastavěné plochy, s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím (viz § 104 odst. 2 písm. a) stavebního zákona) postačí ohlášení s náležitostmi dle § 105, pro ostatní stavby je nutné stavební povolení s náležitostmi dle § 110 stavebního zákona. V obou případech je nutná projektová dokumentace s náležitostmi dle vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Ke stavebnímu povolení je navíc nutné doložit stanovisko dotčeného orgánu – Hasičského záchranného sboru, které získá žadatel na základě předložené projektové dokumentace s požárně bezpečnostním řešením.

U zateplení pláště stavby situované na hranici pozemku je dále třeba respektovat ustanovení § 25 odst. 5 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, podle něhož „stavba, její část nesmí přesahovat na sousední pozemek“. Z tohoto ustanovení připouští § 26 povolení výjimky za podmínek dle § 169 stavebního zákona.

V některých případech uvedených výše tedy projektová dokumentace není nutným předpokladem pro zateplení objektu. Obecně však platí, že pro investora je bezpečnější mít k dispozici projekt spolu s rozpočtem a výkazem výměr, což pak znamená jednotný podklad pro zpracování nabídek ve výběrovém řízení. Rozsah prací a naceňovaných položek je pak přesně vymezen a předchází se tak nepříjemným zjištěním při realizaci, kdy teprve vychází najevo, co všechno nebylo součástí nabídky zhotovitele. Ještě závažnějším důsledkem chybějícího nebo nedostatečně zpracovaného projektu je neověření tepelně technických vlastností konstrukcí ve stávajícím stavu a ve stavu po zateplení, včetně modelování teplotních a vlhkostních polí. Tato opomenutí vedou často k problémům s kondenzací vodní páry na vnitřním povrchu konstrukcí včetně výskytu plísní.

Pokud však nebyla zpracována projektová dokumentace, je o to důležitější, aby investor, popř. jeho zástupce ve funkci technického dozoru, bezpodmínečně trval na zpracování tzv. stavební dokumentace ve smyslu ČSN 732901. Tato dokumentace musí obsahovat:

– přesnou specifikaci ETICS, tzn. určení přesné skladby, tloušťky izolantu, kotevní plán, určení příslušenství zateplovacího systému,

– certifikát a prohlášení o shodě,

– podmínky a postupy pro provádění ETICS, stavební detaily,

– dokumentaci ETICS od výrobce, která zahrnuje specifikaci všech součástí systému, podmínky a postupy pro dosažení deklarovaných funkčních vlastností ETICS, pro skladování a manipulaci všech součástí systému, pro nakládání s odpady, podmínky pro užívání a údržbu, vzorové detaily.

Zásadní je požadovat po zhotoviteli tuto dokumentaci ještě před zahájením vlastních prací. Pokud se tak nestane, vydává se investor příliš důvěřivě do rukou zhotovitele a kvalita díla pak záleží již jen na odbornosti a poctivosti jeho pracovníků, popř. na odborných znalostech toho, kdo vykonává funkci technického dozoru.

Lze tedy konstatovat, že první vážné chyby se může dopustit sám zadavatel stavby svým laxním přístupem v přípravě díla nebo nadměrnou důvěrou ve schopnosti zhotovitele.

doporučení na základě výsledků průzkumu

V rámci zpracování příspěvku byl proveden malý průzkum výskytu poruch na menším statistickém souboru zateplených objektů. Výsledky nelze zcela zobecňovat, nicméně leccos přece ukazují. Celkem bylo kontrolováno 24 objektů se stářím ETICS přibližně 2 – 5 let. Lze konstatovat, že na každém objektu byla nalezena alespoň jedna z poruch uvedených v tabulce.

Výskyt poruch na každém kontrolovaném objektu není dobrá vizitka pro zhotovitele, kteří se na těchto stavbách podíleli. Navíc je to vážný impuls pro potenciální investory k tomu, aby si před zahájením zateplování zajistili co nejlepšího odborníka do funkce technického dozoru, jestliže sami nejsou dostatečně odborně způsobilí ke kontrole všech technologických etap. Pokud jsou pracovníci zhotovitele nepoctiví nebo k provádění ETICS nemají řádnou kvalifikaci, asi by bylo poněkud naivní spoléhat jen na to, že technický dozor dokáže trvale uhlídat jakost prováděných prací. Doporučujeme, aby byl kladen důraz na prevenci a výběr stavebních firem na základě více kritérií a po důkladném prověření výsledků jejich práce na dříve realizovaných stavbách.